Po příletu kdy mi málem upadly uši, jelikož nachcípání a změny tlaku udělaly své. Na letišti jsme si pak v naprostém zmatení koupily lístek na MHD, který nám byl úplně k ničemu. Kdybych měla vymyslet pitomější způsob, jak zorganizovat město do zón, asi bych neuspěla. (pro další zájemce - lístek z letiště do centra má označení Z4). Nevadí, nakonec jsme se do centra dostali a poměrně snadno našli hostel. Já a Brittany jsme se opět snažily mluvit francouzsky, ale podařilo se nám to pouze jeden den. Přesto to považuji za úspěch.
Jestli se někdo chystáte do Porta, mohu vám více než doporučit Down Town Hostel. Asi nejlepší ubytování, co jsem zažila - provedou vás po budově, která je převážně vybavena Ikea nábytkem, což umocňuje home-like atmosféru. Každý večer jsme ve velké kuchyni vařili společnou večeři a jeden večer pro obyvatele hostelu 3 slečny z recepce a vedení uspořádaly ochutnávku místních specialit spolu s popíjením sangríi (nakonec jsme se přihlásily jenom my, ale o to lepší to bylo). Nutno konstatovat, že Portugalci co se alkoholu týče snesou hodně:-). Další pozdní večer jsme si daly filmeček v útulné společenské místnosti. Jinak různě byly k dispozici sedací pytle (taková ta věc do které si sednete a už se vám nebude chtít nikdy vstát). No toliko k reklamě, ale opravdu to byl zážitek a poznali jsme pár skvělých lidí (kdy se vám tohle stane v hotelu?).
První tři dny jsme procházeli město, které je opravdu nádherné. Všechny budovy působí, že už mají něco za sebou, ale přitom vše vypadá harmonicky. Velká část domů/kostelů/budov je zdobená dlaždicemi s nejrůznějšími ornamenty. Kostely jsou v Portugalsku stejné jako všude jinde co se vzhledu týče (možná o chlup víc zlata), nicméně se zásadně liší v atmosféře - působí smrtelně vážně a slyšeli byste špendlík spadnout - nakonec je to katolická země. O památkách více ve fotogalerii, která bude časem následovat.
Poslední den jsme se rozhodly strávit u moře. Já, vyzbrojená faktorem 50 a deštníkem místo slunečníku, jsem musela v únoru na Portugalce působit jako totální magor. Když se pak holky odpoledne opalovaly a já přes sebe měla přehozený kabát, prý nějací lidé mysleli, že jsem mrtvola. Nu což, cestování je o poznávání nových kultur, tak jsem je obohatila. Každopádně to ale byl naprosto úžasný den, moře bylo neklidné a vlny se tříštily o pobřeží, vál svěží vítr a bylo příjemných 16 stupňů. Zůstaly jsme až do západu slunce, což bych označila za naprostý kýč, kdyby to ovšem nebylo tak krásné:-)
Celý výlet jsme zakončily nocí na letišti, jelikož letadlo odlétalo brzo ráno. Jak už jsem dříve zmínila, je lepší být připraven, když se člověk pouští do takových srandiček (minimálně ta deka neškodí). Nakonec se mi ale podařilo si na 3 hodinky schrupnout, takže to nebylo tak zlý. Velký dík patří sušáku na ruce, který mi ráno pomohl rozmrazit kosti. Poslední pokus nás nepustit Porto učinilo při odletu, kdy už jsme rolovali po ranveji a zahlásili, že mají technický problém a je potřeba se vrátit, nicméně o půl hodinky později jsme se vznesli do oblak směr Lyon.
Takto si atmosféru Porta pamatuji já...
A takto ho zdokumentovala Brittany:
Žádné komentáře:
Okomentovat