Qu'est que s'est passé la semaine dernière?

Opět jeden z šílených týdnů. Pondělí - 2 testy, filmový klub a večer Cosmo (pokud pochybujete co to je, tak se podívejte vpravo do panelu odkazů). Mimochodem francouzi pijí pivo se sirupem!!! Ochutnala jsem s citronovým a vděčně jsem to hned vzápětí přebila jedním normálním...brrrr!!!

Úterý - spala jsem do odpoledne, takže se toho moc nestihlo.

Středa - 2 testy a večeře ve francouzské rodině. Bohužel moje rodina byli původem Češi, takže místo abych si konverzovala francouzsky, tak jsem trénovala rodný jazyk:-( Jinak to ale byla hrozná sranda a oba jsou děsně milí. Měli jsme jehněčí se zeleninou a bramborami, sýry a bagetu (jak jinak) a čokoládový dezert (ecstasy). Kromě toho jsme to samozřejmě zapíjeli vínem - červeným, bílým, šumivým a nabídli mi i pastis (ježiš to je hnusný:-), tak jsem to zapila dalším vínem. Nakonec mi na cestu dali půlku toho čokoládového dortu co zbyl a hodili mě až domů (což bylo dobře, protože jsem ji měla jak z praku). Díky!!!

Čtvrtek - pozdní vstávání a spousta učení.

Pátek - spousta učení, protože se na to ve čtvrtek moc nedostalo. Nakondec jsem tu prezentaci ve fr téměř nestihla, ale já to nenazývám lenost, ale trénink improvizace v cizím jazyce... Večer jsem byla pozvaná s holkama od nás na sushi ke Klárce:  f - a - n - t - a - s - t - i - c. Zpátky jsme se projely na kole (ano dokonce jsme jely rovně...převážně). Taky mi přišel dopis z CAFu, tzn. frantíci neztratili moje dokumenty a přece jenom mi něco málo přispějou na společenský život:-).

Dnes bylo v plánu vyrazit s Verčou na knižní trh na Croix Rousse, ale je tam nějak před deštěm a hnusně, tak jsme to po vydatném obědě zrušily a radši zalezly zpět do pohodlí našich minipokojíčků.

P.S. Přibyly fotky z Porta, převážně kradené od Brittany:-)

Porto

Nakonec jsem přehodnotila situaci, zápis z Porta bude hned, než všechno zapomenu a fotky dodám později.

Po příletu kdy mi málem upadly uši, jelikož nachcípání a změny tlaku udělaly své. Na letišti jsme si pak v naprostém zmatení koupily lístek na MHD, který nám byl úplně k ničemu. Kdybych měla vymyslet pitomější způsob, jak zorganizovat město do zón, asi bych neuspěla. (pro další zájemce - lístek z letiště do centra má označení Z4). Nevadí, nakonec jsme se do centra dostali a poměrně snadno našli hostel. Já a Brittany jsme se opět snažily mluvit francouzsky, ale podařilo se nám to pouze jeden den. Přesto to považuji za úspěch. 

Jestli se někdo chystáte do Porta, mohu vám více než doporučit Down Town Hostel. Asi nejlepší ubytování, co jsem zažila - provedou vás po budově, která je převážně vybavena Ikea nábytkem, což umocňuje home-like atmosféru. Každý večer jsme ve velké kuchyni vařili společnou večeři a jeden večer pro obyvatele hostelu 3 slečny z recepce a vedení uspořádaly ochutnávku místních specialit spolu s popíjením sangríi (nakonec jsme se přihlásily jenom my, ale o to lepší to bylo). Nutno konstatovat, že Portugalci co se alkoholu týče snesou hodně:-). Další pozdní večer jsme si daly filmeček v útulné společenské místnosti. Jinak různě byly k dispozici sedací pytle (taková ta věc do které si sednete a už se vám nebude chtít nikdy vstát). No toliko k reklamě, ale opravdu to byl zážitek a poznali jsme pár skvělých lidí (kdy se vám tohle stane v hotelu?).

První tři dny jsme procházeli město, které je opravdu nádherné. Všechny budovy působí, že už mají něco za sebou, ale přitom vše vypadá harmonicky. Velká část domů/kostelů/budov je zdobená dlaždicemi s nejrůznějšími ornamenty. Kostely jsou v Portugalsku stejné jako všude jinde co se vzhledu týče (možná o chlup víc zlata), nicméně se zásadně liší v atmosféře - působí smrtelně vážně a slyšeli byste špendlík spadnout - nakonec je to katolická země. O památkách více ve fotogalerii, která bude časem následovat.

Poslední den jsme se rozhodly strávit u moře. Já, vyzbrojená faktorem 50 a deštníkem místo slunečníku, jsem musela v únoru na Portugalce působit jako totální magor. Když se pak holky odpoledne opalovaly a já přes sebe měla přehozený kabát, prý nějací lidé mysleli, že jsem mrtvola. Nu což, cestování je o poznávání nových kultur, tak jsem je obohatila. Každopádně to ale byl naprosto úžasný den, moře bylo neklidné a vlny se tříštily o pobřeží, vál svěží vítr a bylo příjemných 16 stupňů. Zůstaly jsme až do západu slunce, což bych označila za naprostý kýč, kdyby to ovšem nebylo tak krásné:-)

Celý výlet jsme zakončily nocí na letišti, jelikož letadlo odlétalo brzo ráno. Jak už jsem dříve zmínila, je lepší být připraven, když se člověk pouští do takových srandiček (minimálně ta deka neškodí). Nakonec se mi ale podařilo si na 3 hodinky schrupnout, takže to nebylo tak zlý. Velký dík patří sušáku na ruce, který mi ráno pomohl rozmrazit kosti. Poslední pokus nás nepustit Porto učinilo při odletu, kdy už jsme rolovali po ranveji a zahlásili, že mají technický problém a je potřeba se vrátit, nicméně o půl hodinky později jsme se vznesli do oblak směr Lyon.

 Takto si atmosféru Porta pamatuji já...

A takto ho zdokumentovala Brittany:

Trocha únorového brainstormingu

• Paříž mi moc k srdci nepřirostla, zato Lyon se v žebříčku zařadil na 2.místo hned za Prahu. Ráda bych touto cestou poděkovala slečně Petře za fantastický vkus:-)
• Kdybyste mi před měsícem řekli, že strávím den vyhříváním na slunci u moře, asi bych si myslela, že máte úpal.
• Budu muset trénovat úsměv, abych na všech fotkách nevypadala jako sériový vrah.
• Spaní na letišti není pro lamy, co si nevozí deku.
• Dnes jsem zjistila, že jsem někde ztratila my British accent. Asi budu muset častěji koukat na trpaslíka...
• Je na čase se vykašlat na Brie, baguettes, croissants a podobné a zařadit i něco zdravého. Jinak se do Prahy vrátí místo Péti Teddybear.
• Začínám si zvykat na život bez latté a mekáč za tímto účelem navštěvuji již zcela výjimečně.
• Je to neuvěřitelné, ale ve škole mě baví snad všechny předměty. To by se mi v Praze nestalo.
• Mimochodem, až budete mít důležitou prezentaci v pondělí ráno, snažte se počítat s eventualitou, že v neděli přestane v celé budově chodit internet (otázka: kdy to bude spravené? odpověď: asi v pondělí)
• ...a taky si nezapomeňte si dát rezervu pro případ, že v pondělí ráno přestane jezdit tramvaj a tisknout tiskárna...

Jak jsme ochutnávali víno

Včera jsme já a Kathi byly na naprosto úžasné akci Salon des vins des vignerons. Celá věc spočívá v tom, že na vstupu dostanete skleničku a jste vypuštěni do obrovského sálu s jistě více jak 200 vystavovateli vín. A pak už jenom ochutnáváte a ochutnáváte...Vypadalo to tam asi takhle:

Až do včerejšího dne jsem ne zcela chápala proč se při degustaci víno plive. Včera jsem si ověřila, že svědomitý neplivač není při nejlepší vůli schopen se důstojně dostat dál než ke třetí řadě:-) My se ovšem k této skupině hrdě hlásíme, takže jsme si vždy náhodně vybraly vinaře a poprosily o trochu toho zlatavého moku (zaměřily jsme se pouze na bílé víno). Vystavovaná vína by se dala zařadit do tří kategorií - velmi dobrá, výborná a excelentní. A toto jsou moje úlovky:

Nechala jsem tam sice pěknou sumičku, ale přátelé, tyhle tři kousky za to rozhodně stály:-) Ještě že výstava včera skončila, jinak by mě ti milí a přátelští vinaři vyzbrojení víny nejtěžšího kalibru zcela jistě přivedli na buben. Cestou zpátky domů jsem se bavila sledováním skupinky studentů, kteří posilněni večerní ochutnávkou otevřeli několik lahví již v autobuse, nicméně nejlepší na tom bylo, že všichni ostatní pasažéři, místo aby se na tuto přiopilou partičku dívali skrz prsty, se na ně pouze usmívali pod tíhou vlastních vinných vzpomínek (a to včetně důchodců:-).

Sobotní výlet - Vienne

Dnes ráno jsem musela vstávat opravdu brzy, protože jsme v 10:25 vyráželi do města Vienne (jen tak pro jistotu, nalézá se ve Francii, 30 km od Lyonu). Vienne byla velmi populární za Julia Cesara a je zde spousta románských památek. Centrem města protéká Rhône a dokonce tu najdete i katedrálu. V sobotu se většina centra promění v jedno obrovské tržiště, že se téměř nedá projít. Úderem druhé hodiny všichni místní zalezou a vy si konečně můžete užít trochu nerušeného "sightseeingu". Celkem jsme vyrazili ve čtyřech a na nádraží jsme se zcela náhodně potkali se skupinou dalších 10 lidí ze školy, kteří se taktéž rozhodli, že zrovna dnes v 10:25 pojedou do úplně stejného města.

 Náhodný kolemjdoucí

 Takhle to v okolí Lyonu chodí: díváte se průhledem na krajinu a pak si uvědomíte, že jenom namalovaná...

Cesta ke kostelu.

 Pohled na Rhône a katedrálu

Římani rádi chodili do divadla

 Vtipné foto, Photoshop a hrátky s perspektivou

 Místní radnice

Katedrála

Comment ça marche à Lyon

Vzhledem k tomu, že mám konečně internet, můžu se trochu rozepsat jak to tu chodí.

Bydlím kousek od metra Jean Macé na pravé staně řek v centru Lyonu. Můj pokoj je sice malý, ale má všechno co potřebuji a je čistý. Ohledně ubytování dalších osob je to jaksi sporné, neb je to oficiálně zakázáno (bohužel to tak funguje ve všech rezidencích). Nicméně to nikdo nekontroluje, takže 1-2 noci by patrně prošly. Místo je tu ale max pro 1 osobu. Konstelace ne zrovna ideální:-(

Školu mám každý den, navíc se občas mění předměty podle toho jak je potřeba. Konkrétně mam 3x týdně francouzštinu (skupina 5 z 5 :-), Geopolitics (nejlepší co mě mohlo potkat), Integrated Marketing Communications (ne všichni jsou z toho nadšení, ale pro mě je to zcela jistě užitečná hodina), Negotiation - graduate (dá se), obchodní francouzština, Management des Ressources Humaines (na téhle hodině převážně spim, ale jinak je to fajn) a konečně Management Interculturel (hodně fajn). Kromě školy máme taky spoustu prázdnin. Skoro si říkám že je víc volna než školy, ale kdo by se na ně zlobil...:-) Každopádně příští týden se chystáme na 5 dní do Portugalska a už pomalu začínám přemýšlet, kam se podívám v březnu, kdy máme opět týden volno.

V naší IBP skupině jsou všechny možné národnosti, např. z Kanady, Mexika, ČR (ano je nás asi 7), Číny, Irska, USA, Ruska, Finska, Německa, Korei (té jižní),... Zatím znám asi 1/2, neb je nás celkem víc než 100 a kdo to má stíhat. Znovu si ověřuji, že mi jména opravdu nelezou do hlavy, ale bohužel jsem u spousty lidí již za úvodní fází, kdy není trapné se jich popáté zeptat na jméno.

Jistě jste slyšeli fámu, že na Erasmu se pořád chodí pařit...a je to tak:-) Člověk musí pečlivě vybírat akce na které chce jít, protože lidské tělo vyžaduje trochu toho spánku. Já si momentálně dávám pauzičku, jelikož jsem ještě úplně nedoléčila nachcípání, které jsem si tak báječně užila v Paříži. Snažim se trochu číst, snažím se donutit používat u toho slovník (to mi moc nejde, protože jsem od přírody líný tvor), tu a tam si neodpustím filmeček (závislost je závislost) a příležitostně kreslím (to asi spoustu z vás šokuje) .... ale ono toho volného času až zas tak moc není:-D

Après un mois de silence...

Nekteri z vas si asi rikaji, ze Petin blog odesel do vecnych lovist, ale neni tomu tak.

Jde o to, ze francouzi jsou neschopni. Tim nechci nikoho pomlouvat, pouze konstatuji fakta. Je tomu jiz temer mesic co jsem ve Francii a stale nemam internet (ackoli za nej platim). Zitra mam naplanovano je jit servat, nejdriv se ale hodlam naucit nejake stavnatejsi vyrazy. Bienvenue en France...
(beru zpět: přišla jsem domů a internet je opravený  (poznámka o neschopnosti ale stále platí))

O vikendu jsme byli v Parizi. Jelikoz to byla moje prvni navsteva, tak jsem se samozrejme zabyvala prevazne trapnymi turistickymi lokalitami jako: Louvre, Musee d'Orsay, L'Arc de triomphe, La Tour Eiffel,...ale celkove to bylo velmi vtipne, jelikoz jsem byla nachcipana a prakticky cely vylet jsem nemohla mluvit. Takze jsem zejmena procvicovala pantomimu. Pár ilustračních fotek:

 zleva: Kathi, Carina, Paula, moi, Brittany

 před Notre Dame de Paris

 -||-

 naše póza nemá naprosto žádný skrytý význam (ale nakonec ten za náma byl taky exot:-)

 jak trefně poznamenala Brittany - epic fail - aneb ta mrcha pyramidová byla pěkně kluzká:-D

 

intelektuální foto před Sorbonne

Dnes jsme slavili cinsky novy rok a byli jsme v "All-you-can-eat chinese bufet". Na to ze to byl obed je celkem slusne, ze se stale nemuzu hnout. Ale co jsem mela delat, kdyz tam bylo asi 50 druhu neskutecne dobrych veci, a aby toho nebylo malo, tak nasledovalo vic jak 10 druhu sladkych dezertu....myslim ze jsem vycerpala svuj mesicni pridel tucnych jidel a cukru. I won't ever eat again...